Hovory s Blues For The Redsun

Vážení přátelé, od vydání nové desky "Dragon Tail Revelation" holešovského sludge-doomového uskupení Blues For The Redsun uběhly dva týdny a nám zbývá poslední střípek do téhle těžkotonážní mozaiky, a to dát s kapelou o albu řeč v rámci naší nepravidelné "Talks" série. Přejeme příjemné počtení!

BLUES FOR THE REDSUN: Docílit sonického tlaku není úplně snadné. Hodně dělají bicí!

Kapela Blues For The Redsun se po delší době hlásí o slovo s novým materiálem. Začátkem září vyšla na LP robustní deska Dragon Tail Revelation, které pomohlo na svět vydavatelství MetalGate. Řeč jsme dali s Jakubem Mořickým (vokály, noise).

Nová řadovka je venku. Co to pro tebe symbolizuje?

Je to pro mě další stopa, kterou Blues For The Redsun zanechají. Další důkaz naší nicotné existence, kdy o sobě dáváme sporadicky vědět. Díky Ondrovi a MetalGate, že nám to umožňují.

Zaujalo mě, že od jejího dokončení letos utečou dva roky. Proč taková prodleva od natočení k vydání?

My jsme s touhle nahrávkou nahráli ještě jeden song, což je dohromady cca hodina hudby. Celé jsme to měli tak nějak rozdělené, že než jsme doladili finální mix a master, byl rok pryč. No a MetalGate měli také i jiné plány a aktivity. Ale v podstatě to stálo hlavně na nás, než jsme se dokopali k finální podobě. Tímto děkujeme Ondrovi a Amákovi za trpělivost a vstřícný přístup.

Nahrávka vyšla na vinylu. Má pro vás fyzický nosič význam?

Pro mě osobně velmi. K hudbě jsem se dostal v době, kdy neexistoval internet, a i teď poslouchám hudbu hlavně z fyzických vydání. I když si teda občas koupím i nějaký digitál přes Bandcamp a na cestách poslouchám hudbu z telefonu.

Na desce jsou i stopy elektroniky. Je možné, že se budete v budoucnu ještě více ubírat tímto směrem?

Vzhledem k tomu, že ji mám na starosti já, tak nad tím přemýšlím. Ovšem spíš k tomu přistupuju a rozhoduji se podle podoby a vyznění hudby. Dívám se na to tak, že elektronická stopa má měnit atmosféru, ne charakter samotné hudby. Za mě by bylo ideální, kdybychom skládali další materiál přímo už s elektronikou, ale nevím, jestli jsem v tom takhle zdatný. Spíš to asi bude nadále tak, že první bude hudba a následovat budou vokálu a hluk.

Jak těžké je docílit zvuku, který vytváří tlak?

Určitý um to chce. Není to jenom o hromadě aparátu, jak jsme si na začátku mysleli. I když pro nás je to pořád alfa/omega toho, jak zníme. Co já vnímám jako podstatné (ne nutně nezbytné), jsou velké rozměry bicích. Když je ta možnost a může Bary použít ty svoje, tak je to pro mě o hodně větší požitek.

Můžeš zmínit sonické kapely, které máš rád?

Pod pojmem sonické si já osobně představuji spíš harsh noise/power electronics, což teda zrovna dost poslouchám. Takže dost sjíždím Agonal Lust, Geography Of Hell, Skin Crime, Genocide Organ… Ale pokud myslíš něco nám podobného, tak mám rád Black Shape Of Nexus, Cough, Amarok, Laudanum, Kongh, Whitehorse, Graves At Sea… Z pomalé hudby ale hlavně poslouchám severský funeral doom. Včera jsem viděl v Kodani na Kill-Town Death Fest Tyranny a bylo to dechberoucí.

Deska nabízí dvě dlouhé skladby. Můžeš poodhalit, jakým stylem komponujete? Zda máte základ, na který postupně nabalujete, nebo prostě pokračujete dál po úsecích? Ptám se z toho důvodu, že mě zajímá, jak moc je složité si říct: Tečka. Takhle skončíme.

Tenhle materiál vznikl tak, že kytarista Kokr přinesl už v podstatě celé skladby. Vyřešily se nějaké decentní aranže, bridge/vyhrávky a dodělala se hluková složka. S vokálem pak laboruju trochu delší dobu. Dřív, když jsme i víc improvizovali a dali na pocit, jsme i výrazně více zkoušeli. Teď to má všechno svoje jasně dané místo. I když živě si tam někdy nějakou elektroniku přidám.

Přijde mi, že v posledních letech si fanoušci k dronu a podobným experimentálním metalovým formám nacházejí cestu. Cítíte nějaký progres, nebo máš pocit, že pořád stojíte na úplném okraji metalového zájmu?

S dostupností digitální formy hudby se dnes můžeš dostat k čemukoliv, takže si různé formy hudby dokáží najít k lidem cestu. To, že z nich pak nejsou úplní nadšenci do daného stylu, je asi trochu jiná věc. Asi jsme měli štěstí, že jsme byli jedni z prvních, kdo u nás s takovou ne-hudbou začal, takže jsme se dostali celkem rychle do povědomí. Dnes stojíme na okraji zájmu spíš kvůli naší sporadické aktivitě.

Myslím, že naše země je pro takovou muziku malá. Nabízí se proto zahraničí, kde jsou určitě i specializované akce. Máte takové ambice?

Já si to úplně nemyslím. Jsou prostě styly, které jsou populárnější a pak jsou i ty méně populární. Přišlo mi, že svého času jsme měli tady u nás hodně koncertů se zahraničními kapelami tohoto stylu. Něco málo v zahraničí asi zkusíme, ale žádnou velkou ambici v tom nemáme.

Pokračujete ve spolupráci s vydavatelstvím MetalGate. Jak ji zatím hodnotíte?

Za mě je to super. S Ondrou je parádní domluva a vůbec je to opravdu vstřícný borec, takže nezbývá než poděkovat.