Vážení přátelé, slezské sludge/drone/noise/doom uskupení Anurrn má venku svou debutovou desku "THEURN", a to je ideální příležitost dát s kapelou o novince řeč v rámci naší nepravidelné "Talks" série. Přejeme příjemné počtení! 

ANURRN: Máme rádi temné a depresivní nálady!

Noise, zvukové experimenty, temnota, deprese… Mix, se kterým tuzemští Anurrn rádi pracují ve své muzice. A jde jim to sakra dobře, jak dokazuje jejich aktuální debutová deska THEURN. Pojďme se tedy v doprovodu členů kapely vydat do noisových bažin!

Kapelu jste založili v roce 2023, ale nejste žádní nováčci, zkušenosti máte napříč žánry od alternativního rocku po elektroniku. Jak se promítly do vašeho současného zvuku?

Bota: Za mě myslím nijak, do současného zvuku se promítla hlavně vášeň k divnokapelám, a potřeba se vymanit ze zvuku mojí domovské kapely Illegal Illusion. Prostě to udělat jinak. Ale posoudit by to měli asi jiní.

A: Taky si myslím, co se zvuku týče, že zkušenosti z předchozích kapel se moc nepromítly. Pochybuju, že bych basu z Anurrn použil někde jinde. Najít zvuk, který tlačí a zároveň není otravný, je alchymie a současně výzva.

L: Myslím, že u každého se představa o konečném výsledku a zvuku věcí aktualizuje vlivem našich zkušeností, poslechů nebo koncertů (i vlastních). Taková pomyslná stoka, do které neustále připlouvají nové zvukové splašky, pořád se navzájem promíchávají, reagují na sebe a obsah stoky mění.

Název Anurrn je parafrází na An Urn, tedy urnu, do které jste vložili popel z předchozí kapely. Proč pro vás bylo důležité vytvořit tento, nadneseně řečeno, rituální předěl?

Bota: Důležité to je, protože nebýt Aleše Hubáčka a jeho kapely LemonHeart Club, tak by žádná současná sestava Anurrn neexistovala. Nastoupil jsem k nim asi před 15 lety a tak dlouho tam tlačil Neurosis a podobné, až z ní všichni předešlí členové odešli a zůstal tam Aleš s dnešní sestavou Anurrn. (úsměv) Aleš se defacto rozhodl odejít ze své vlastní kapely. Chtěl po nás, abychom si nechali původní název, ale to nám přišlo jako absolutní kokotina, protože to byl původně jeho one-man projekt. Zároveň jsme cítili, že by to mohl být v budoucnu problém. A hle, LemonHeart Club pokračuje dál... uffff. Rituální předěl je tam z toho důvodu, že jde o popel z LemonHeart Club.

Vaše hudba je popisována jako syrová směs sludge, noisu, doomu a psychedelie. Jak náročné bylo tyto styly propojit do formy, kterou sami nazýváte „zvukovou liturgií“?

Bota: Tak ono to tak nějak vzniklo. Téměř půlka věcí už byla hotová ještě s Alešem a LemonHeart Club a v druhé půlce tvorby jsme narazili na problém, který se jmenuje Anurrn. (úsměv) Je pravda, že se to snažíme stavět více na zvuku a náladě. Jelikož nemáme kytaru, tak je to pro nás celkem nové. Sám jsem zvědavý, kam nás to v budoucnu zavede.

Jorge: Myslím, že o škatule nám primárně nikdy nešlo. Spíše bylo zapotřebí výsledný produkt nějak definovat pro promo, plakáty, komunikaci s kluby a tak dále.  Každý do projektu vloží, co ho baví, a potom se s tím nějakou dobu pracuje. Buď to jde, nebo ne. Z původního nápadu někdy zbude jen torzo. Proces je to zdlouhavý a celkem náročný. To, že je to kříženec nějakých žánrů a podžánrů, vyjde najevo až u skoro hotové věci.

Uvádíte, že vás baví tlak a atmosféra vyvolávající pocity úzkosti, strachu a nejistoty. Je pro vás tato temná a naléhavá poloha formou určité vnitřní očisty?

Bota: Minimálně za mě ano. Nemám obecně rád prázdnou hudbu jenom k tanci a zpěvu, ale netvrdím, že taková hudba musí být špatná. To vůbec. Se mnou však musí hudba emočně něco dělat a je pravda, že mám raději ty temné a depresivní nálady. Takže minimálně pro mě to je určitý druh terapie. No prostě veselá hudba mě sere. (smích)

Jorge: Tahle formulace u někoho může vyvolat dojem, že se rádi ukájíme strašením malých dětí a babiček před kostelem, ale není to tak. Teda já to tak nemám. Beru to jako příležitost vykřičet se, vybrečet a vybít se z každodenních problémů a průšvihů. Výsledkem je pak právě ten tlak, strach a nejistota.

Jaký význam pro vás mají noisové samply?

Bota: V podstatě bylo záměrem postavit to na noisových samplech, a to i kvůli absenci kytary.

Jorge: Se samply už jsme pracovali, když jsme byli součástí LemonHeart club. Tím, že jsme se ocitli bez kytary, vznikl nový prostor pro Lukyho, který mnohdy tvoří zvuky přímo na pódiu. Už si to bez toho neumím představit.

L: Ze stolku, za kterým stojím, jdou ven nejen samply, ale i zvuková syntéza. Pro mě je to otázka existenciální, jinak bych neměl v kapele co dělat. Myslím, že to spojení s klasickými nástroji funguje. Prolnutí těchto dvou pomyslných světů nám vyhovuje.

Album jste nahrávali v Low Resolution Studiu u Hromyho. Proč tato volba?

A: S kluky jsme se potkávali na stejných koncertech a věděli jsme, že Hromy má studio a poslouchá podobné žánry. Pak jsme šli na pivo a bylo to. Líbí se nám, že pochopil, jak to chceme, vše skvěle sejmul a smíchal. Tímto zdravím Hromyho!

Bota: U nás toho moc na výběr není. Teď jsem určitě nasral všechna studia v ČR. (smích) S ohledem na to, co Hromy dělá (LUT, NĀV – obě kapely bohužel u ledu), pro nás bylo jeho studio jasná volba. A hlavně je to super poměr cena/výkon/přístup atd. Vřele doporučuji. Plán B byl Amák a jeho Golden Hive Studio, ale tam nedošlo ani k jednání, protože jsme se domluvili na první dobrou s Hromym u píva během festivalu Brutal Assault.

L: Souhlas. Jsem zpětně mega rád, že kluci místo DIY přístupu demokraticky protlačili výjezd do studia k Hromymu. Na YouTube MetalGate je krátký report z nahrávání. Mrkněte.

Jakou roli hraje vizuální složka při vašich živých vystoupeních?

Bota: Určitě je důležitá, ale ne nepostradatelná. Naštěstí Lukáš se krom samplů baví i videem, tak bylo jasné, kdo udělá projekci, kterou používáme při živém hraní. Ale nejsou tam žádné příběhy nebo tak něco. Jsou to jenom abstraktní obrazce a motivy, jež mají dokreslit celkovou atmosféru. Je na každém, kam ho to zavede. No... je jisté, že to nebude na pláž k moři. Maximálně tak k Mrtvému. (smích)

Jorge: Vizuál je samozřejmě důležitý pro dokreslení nálady na živých vystoupeních. Kdyby nám tam místo projekce blikaly do kouře třeba stroboskopy, bylo by to asi jedno. Samozřejmě jsme rádi, že se videoprojekce ujal náš velice talentovaný „elektronek“ zvaný též Kevin. Díky, Luky.

Jak vnímáte spolupráci s vydavatelstvím MetalGate? Co pro vás tento label znamená?

Bota: Tady taky není moc z čeho vybírat... zas dostanu přes držku. (smích) Obeslal jsme všechny, kde by se nám to líbilo, no a MetalGate na to kývnul. Samozřejmě tento label známe roky, mimo jiné také ze stage na Brutal Assaultu, jehož byl patronem.  Spolupráce si vážíme a děkujeme za do nás vloženou důvěru, kterou snad nezklameme. Každý, kdo dneska podporuje okrajovou hudbu a umění, by měl dostat medaili.

L: To, že se někdo ujme tvojí muziky a chce ji vydat, důvěřuje jí, je pro mě vždy naprosto magické. Přístup Ondřeje z MetalGate nás těší. Profesionální a klidná domluva, zároveň otevřenost kolaboraci s OwlRipper recordings jako se spoluvydavatelem desky. Práce MetalGate na podpoře a kultivaci metalového undergroundu si zasluhuje velký respekt.

Původně jste zvažovali vydání na vinylu, ale délka skladeb by vyžadovala 2LP s jedinou skladbou na poslední straně. Skutečně nebylo ve hře jednu skladbu vynechat?

A: Vinyl jsme opravdu nedomysleli. Je to škoda. Nicméně jsme s kluky mluvili o kombinacích – třeba zaplnit zbytek volného místa remixy nebo to propojit s novým albem. Akce vyhodit skladbu ztroskotala na neshodě ohledně jejího výběru, takže jsme to nakonec zavrhli.

Na jakých akcích se cítíte nejlépe? Máte koncertně ambice třeba i do zahraničí?

A: Ideální by byl totálně napráskaný klub sludge/noise/drone/doomovými fanoušky. (úsměv) Ale i dvacet super lidí je parádních, když vidíš, že to, co hraješ, někoho baví. Ke koncertům v zahraničí jsme zcela otevření a věřím, že k tomu i dojde.

Bota: Nejlépe se samozřejmě cítíme na akcích, kde to někoho zajímá. Jelikož jsme celkem na okraji žánru, tak minimálně v ČR těch lidí příliš není. Ale jsme rádi za každou zpětnou vazbu. A obecně by se měl tenhle typ muziky prezentovat hlavně naživo.

L: Mně je s kluky dobře vlastně kdekoliv, i ve zkušebně, kde jsme docela často. Když to začne a spustíme, ocitám se mentálně jinde, nejsem tam, ale zároveň jsem, vím, že se na ně můžu spolehnout a že v tom jsme společně. Zároveň tím, že používáme společný in-ear systém, odpadají věci typu „neužil jsem si koncert, protože špatný zvuk“. To mi přijde z pozice vystupujícího dost osvobozující. Co se týká zahraničí, myslím, že kdyby přišla nabídka na dýchánek, kde pořadatelům na muzice a zvuku záleží, jsme tomu otevřeni, stejně jako jakémukoliv hraní doma.

Album stream | MetalGate e-shop CD CZ / SK | MetalGate e-shop MC CZ / SK